Sociologické teorie jednání a struktury

Sociologické teorie jednání a struktury se zabývají VZTAHEM mezi individuálním chováním a širší společenskou strukturou. Snaží se pochopit, jak jednotlivci svým jednáním utvářejí společnost a jak společnost ovlivňuje jejich jednání.

Teorie jednání

Teorie jednání zdůrazňují roli individuálních aktérů v utváření společnosti. Argumentují, že jednotlivci mají určitou míru svobody a volby a že jejich jednání může mít významný dopad na společnost.

  • Max Weber, zakladatel sociologie, tvrdil, že jednotlivci jednají na základě svých hodnot, přesvědčení a zájmů.Tyto faktory ovlivňují, jak jednotlivci interpretují svou sociální realitu a jak se rozhodují jednat.

Teorie struktury

Teorie struktury zdůrazňují roli společenských struktur v ovlivňování individuálního chování. Argumentují, že společenské struktury, jako jsou třída, gender a rasa, omezují možnosti jednotlivců a ovlivňují jejich chování.

  • Karl Marx tvrdil, že třídní struktura je základem společnosti. Třídní vztahy jsou založeny na vlastnictví výrobních prostředků a určují, jak jsou rozděleny zdroje a příležitosti ve společnosti.

  • Talcott Parsons, zakladatel strukturálního funkcionalismu, tvrdil, že společnost je systém, který je tvořen různými institucemi, které spolupracují k udržení společenského řádu. Tyto instituce mají specifické funkce, které plní, a jsou navzájem závislé.

Vzájemný vztah mezi jednáním a strukturou

Vztah mezi jednáním a strukturou je komplexní a existuje mnoho různých perspektiv, které tento vztah vysvětlují.Někteří teoretici tvrdí, že jednání a struktura jsou vzájemně propojeny a že se navzájem ovlivňují. Jiní teoretici tvrdí, že jednání a struktura jsou oddělené a že jedna z nich má primární vliv na druhou.

Akronym AGIL znamená:

    • A – Adaptation (Adaptace): Adaptace se týká schopnosti společnosti přizpůsobit se svému prostředí a uspokojovat základní potřeby svých členů, jako je jídlo, přístřeší a bezpečnost.
    • G – Goal Attainment (Dosahování cílů): Dosahování cílů se týká schopnosti společnosti stanovovat a dosahovat kolektivních cílů a cílů svých členů.
    • I – Integration (Integrace): Integrace se týká schopnosti společnosti udržovat sociální soudržnost a solidarity mezi svými členy.
    • L – Latency (Latentní funkce): Latentní funkce se týká schopnosti společnosti udržovat a přenášet své kulturní vzorce, hodnoty a normy do budoucích generací.

Parsons tvrdí, že tyto čtyři funkce jsou vzájemně závislé a že se vzájemně doplňují. Například adaptace je nezbytná pro dosažení cílů, protože společnost musí být schopna přizpůsobit se svému prostředí, aby mohla dosahovat svých cílů. Integrace je nezbytná pro dosažení cílů, protože společnost musí být schopna udržovat sociální soudržnost, aby mohla dosahovat svých cílů. Latentní funkce jsou nezbytné pro dosažení cílů, protože společnost musí být schopna udržovat a přenášet své kulturní vzorce, hodnoty a normy do budoucích generací, aby mohla dosahovat svých cílů.

Anthony Giddens

Teorie strukturace

Teorie strukturace, kterou vyvinul Anthony Giddens, je jednou z perspektiv, která se snaží pochopit vzájemný vztah mezi jednáním a strukturou. Giddens tvrdí, že jednání a struktura jsou vzájemně konstitutivní, což znamená, že se navzájem vytvářejí a ovlivňují.

Giddensova teorie strukturace zdůrazňuje roli jednotlivců jako aktérů, kteří mají určitou míru svobody a volby. Tito aktéři mají schopnost měnit společenské struktury, ale jsou také omezeni těmito strukturami.

Teorie strukturace Anthonyho Giddense je sociální teorie, která se zabývá vztahem mezi individuálním jednáním a sociálními strukturami. Giddens tvrdí, že sociální struktury a individuální jednání jsou vzájemně závislé a že se vzájemně konstituují.

Sociální struktury jsou definovány jako vzorce jednání, které jsou sdíleny členy společnosti. Mohou se jednat o instituce, pravidla, normy nebo hodnoty.

Individuální jednání je definováno jako vědomé a záměrné jednání jednotlivců.

Giddens tvrdí, že sociální struktury jsou konstituovány individuálním jednáním. To znamená, že sociální struktury jsou vytvářeny a udržovány jednáním jednotlivců. Například instituce rodiny je konstituována jednáním jednotlivců, kteří tvoří rodiny.

Sociální struktury také ovlivňují individuální jednání. To znamená, že sociální struktury vymezují možnosti a omezení individuálního jednání. Například instituce manželství vymezuje možnosti a omezení toho, jak se mohou muži a ženy chovat ve svých vztazích.

Giddens tedy tvrdí, že sociální struktury a individuální jednání jsou vzájemně závislé. Sociální struktury jsou konstituovány individuálním jednáním a sociální struktury ovlivňují individuální jednání.

Teorie strukturace měla významný dopad na společenské vědy. Jeho teorie byla použita k analýze různých aspektů sociálního života, včetně politiky, práva, kultury a vzdělávání.

Zde jsou některé konkrétní příklady toho, jak teorie strukturace může být použita k analýze sociálního života:

  • Teorie strukturace může být použita k analýze toho, jak se instituce, jako je rodina, společnost a stát, vyvíjejí v průběhu času.
  • Teorie strukturace může být použita k analýze toho, jak se sociální nerovnost reprodukuje.
  • Teorie strukturace může být použita k analýze toho, jak se sociální změna odehrává.
Pierre Bourdieu

Pierre Bourdieu byl francouzský sociolog, který se zabýval vztahem mezi společenskou strukturou a jednáním jednotlivců. Bourdieu tvrdil, že společenská struktura je konstituována habitusem a kapitálem.

Habitus je definován jako systém dispozic, které jsou získané v průběhu socializace. Habitus je internalizovaný systém vzorců jednání a myšlení, které jsou sdíleny členy určité sociální skupiny.

Kapitál je definován jako vše, co má hodnotu v rámci dané sociální struktury. Kapitál může být hmotný, nehmotný nebo sociální.

Bourdieu tvrdil, že habitus a kapitál určují možnosti a omezení individuálního jednání. Individuální jednání je tedy vždy ovlivněno společenskou strukturou.

Bourdieu rozlišoval mezi třemi základními typy kapitálu:

  • Ekonomický kapitál: Ekonomický kapitál je definován jako vlastnictví hmotných statků, jako je peníze, majetek nebo podniky.
  • Kulturní kapitál: Kulturní kapitál je definován jako vlastnictví nehmotných statků, jako je vzdělání, znalosti nebo kulturní zájmy.
  • Sociální kapitál: Sociální kapitál je definován jako síť sociálních vztahů, které má jednotlivec.

Bourdieu tvrdil, že tyto tři typy kapitálu jsou vzájemně propojeny a že spolu interagují. Například, ekonomický kapitál může být použit k získání kulturního kapitálu, jako je vzdělání. Kulturní kapitál může být použit k získání sociálního kapitálu, jako je síť známých. Sociální kapitál může být použit k získání ekonomického kapitálu, jako je získání lepšího zaměstnání.

Bourdieuova teorie společenské struktury a jednání byla velmi vlivná. Byla použita k analýze různých aspektů sociálního života, včetně sociální nerovnosti, sociální mobility, kultury a vzdělávání.

Zde jsou některé konkrétní příklady toho, jak Bourdieuova teorie může být použita k analýze sociálního života:

  • Bourdieuova teorie může být použita k vysvětlení toho, proč jsou některé sociální skupiny znevýhodněny ve srovnání s jinými sociálními skupinami. Například, lidé z nižších sociálních tříd mají často méně ekonomického kapitálu, což jim znemožňuje získat vzdělání a kulturní kapitál. To jim pak znemožňuje získat dobré zaměstnání a sociální kapitál, což je udržuje v pozici znevýhodnění.
  • Bourdieuova teorie může být použita k vysvětlení toho, jak se sociální nerovnost reprodukuje. Například, lidé z vyšších sociálních tříd mají často více ekonomického kapitálu, což jim umožňuje poskytnout svým dětem lepší vzdělání. To pak těmto dětem dává větší šanci získat dobré zaměstnání a sociální kapitál, což jim umožňuje udržet si svoji pozici v sociální hierarchii.
  • Bourdieuova teorie může být použita k vysvětlení toho, jak se kultura vytváří a reprodukuje. Například, lidé z vyšších sociálních tříd mají často více kulturního kapitálu, což jim umožňuje ovládat kulturní instituce, jako jsou muzea, galerie nebo univerzity. To pak těmto institucím umožňuje reprodukovat kulturní hodnoty a normy, které jsou prospěšné těmto sociálním třídám.
Jurgen Habermas

Teorie komunikativního jednání Jürgena Habermasa je komplexní a rozsáhlá teorie, která se zabývá tím, jak lidé komunikují a interagují mezi sebou. Habermas rozlišuje mezi dvěma základními typy jednání:

  • Komunikativní jednání: Toto jednání je založeno na vzájemném porozumění a souhlasu účastníků.
  • Účelově racionální jednání: Toto jednání je založeno na dosažení individuálních cílů bez ohledu na názory ostatních.

Habermas tvrdí, že komunikativní jednání je základním typem jednání, který umožňuje lidem budovat společnost a kulturu. Komunikativní jednání je založeno na čtyřech základních požadavcích platnosti:

  • Pravdivost: Účastníci komunikace musí být schopni porozumět si navzájem a musí být schopni sdílet informace, které jsou pravdivé.
  • Svéprávnost: Účastníci komunikace musí být schopni vyjádřit své vlastní názory a přesvědčení a musí být schopni respektovat názory ostatních.
  • Věrohodnost: Účastníci komunikace musí být schopni projevit svou upřímnost a poctivost.
  • Dorozumění: Účastníci komunikace musí být schopni dosáhnout dorozumění, a to i v případě, že mají rozdílné názory.

Habermas tvrdí, že komunikativní jednání je nezbytné pro demokracii. V demokratické společnosti musí být lidé schopni komunikovat a spolupracovat mezi sebou, aby mohli budovat společnost, která je založena na porozumění a souhlasu.

James Samuel Coleman

Colemanovy hlavní myšlenky lze shrnout do následujících bodů:

  • Individuální jednání je ovlivněno společenskými strukturami a institucemi. Coleman tvrdil, že jednotlivci se nerozhodují pouze na základě svých vlastních zájmů a preferencí, ale také na základě toho, jak fungují sociální struktury a instituce, ve kterých žijí.
  • Sociální struktury a instituce jsou důležité pro rozvoj jednotlivců a společnosti. Coleman tvrdil, že sociální struktury a instituce poskytují jednotlivcům příležitosti pro rozvoj a že pomáhají udržovat společnost stabilní a funkční.
  • Demokracie závisí na zdravých sociálních strukturách a institucích. Coleman tvrdil, že demokracie vyžaduje, aby jednotlivci byli schopni spolupracovat a komunikovat mezi sebou. To lze dosáhnout pouze tehdy, pokud existují zdravé sociální struktury a instituce, které podporují spolupráci a komunikaci.

Některé konkrétní příklady Colemanových myšlenek lze vidět v jeho výzkumu vzdělávání. Coleman tvrdil, že kvalita vzdělávání závisí nejen na kvalitě učitelů a učebních osnov, ale také na sociálních strukturách, ve kterých se školy nacházejí. Například, školy v chudých oblastech často mají méně zdrojů a vyšší míru kriminality, což může negativně ovlivnit vzdělávání žáků.

Berger a Luckmann

erger a Luckmann ve své knize Sociální konstrukce reality tvrdí, že realita není objektivní, ale že je sociální konstrukcí. To znamená, že realita je vytvářena a udržována lidmi v jejich interakcích s ostatními.

Hlavní myšlenky Bergera a Luckmana k jednání a struktuře lze shrnout do následujících bodů:

  • Individuální jednání je konstituováno sociální strukturou. To znamená, že jednání jednotlivců je ovlivněno sociálními strukturami, ve kterých žijí. Například, jednání lidí v chudých oblastech je často ovlivněno skutečností, že žijí v prostředí, které je poznamenáno sociální nerovností a kriminalitou.
  • Sociální struktura je konstituována individuálním jednáním. To znamená, že sociální struktury jsou vytvářeny a udržovány jednáním jednotlivců. Například, sociální struktura rodiny je vytvářena a udržována jednáním členů rodiny.

Berger a Luckmann zdůrazňují vzájemnou závislost jednání a struktury. To znamená, že jednání a struktura se navzájem ovlivňují a že se vzájemně konstituují.

Zde jsou některé konkrétní příklady toho, jak se jednání a struktura vzájemně ovlivňují:

  • Sociální normy ovlivňují, jak se lidé chovají. Například, sociální norma, která říká, že je neslušné mluvit v jídelně, ovlivňuje to, jak se lidé chovají v jídelně.
  • Chování lidí ovlivňuje, jak se formují sociální normy. Například, pokud se lidé začnou běžně chovat v jídelně tak, že mluví, může to vést k změně sociální normy, která říká, že je neslušné mluvit v jídelně.

Teorie Bergera a Luckmana měla významný dopad na sociologické myšlení. Byla použita k analýze různých aspektů sociálního života, včetně sociální reality, sociálních struktur, sociálních institucí a sociálních změn.

Theory of structuration

Prominent British sociologist Anthony Giddens is widely known for his scholarly findings, including influential publications in the humanities, a holistic view of modern societies, and putting together the theory of structuration. The theory was proposed in The Constitution of Society (1984), which examines phenomenology and social practices at the inseparable intersection of structures and agents. Though the theory has received much criticism, it remains a pillar of contemporary sociological theory.

The theory of structuration is a social theory of the creation and reproduction of social systems that are based on the analysis of both structure and agency, without giving primacy to either. In structuration theory, neither micro– nor macro-focused analysis alone is sufficient.

According to Giddens, the main concepts of structuration theory should be looked at from the perspective of division between functionalism (F) and structuralism (S).

  • Similarities of F & S: both claim a naturalistic standpoint, lean towards objectivism & “emphasize the pre-eminence of the social whole over its individual parts.”
  • Differences: F has been chiefly focused on biology, “analyzing processes of evolution via mechanisms of adaptation.” S – “hostile to evolutionism and free from biological analogies” (L. Strauss).

How should the concepts of action, meaning and subjectivity be specified, and how might they relate to notions of Structure and constraint? Based on Giddens’ theory – the basic domain of study of social science – social practices are ordered across space and time, rather than experiences of individual actors or, e.g. any form of societal totality.

  • Human social activities are not brought by social actors, but in and through their activities, agents reproduce the conditions that make those activities possible.
  • A Reflexive form of knowledgeability of human agents is most deeply involved in the recursive ordering of social practices. Reflexivity – not only self-consciousness but the monitored character of the ongoing flow of social life. To BE a human – purposive agent, who has reasons for his activities and can elaborate upon them.
  • Stratification model – treating a reflexive monitoring, rationalization and motivation of action as the embedded set of processes.
  • Power within social systems as regulated relations of autonomy and dependence between actors or collectivities. Here emerges a new concept of dialectic of control – where subordinate can influence the activities of their supervisors.
  • Social Structure is also only ever the outcomes of practices that have previously happened, and it makes practices possible (the duality of Structure), and it is not separate from action

    Giddens rejects Positivism because of its mistaken search for the general laws of social life. Giddens believes that human beings are thoughtful and creative and thus cannot be wholly predicted in advance.

    • Marx downgraded the centrality of capitalism to being just one of four pillars of late-modernity along with surveillance, military power and industrialism. Giddens draws selectively on a wide range of action theories, including Goffman, to argue that individuals always have some form of agency to transform a situation; even enslaved people can act in different ways.
    • Practices always have the possibility of changing, and we can never guarantee that they will be reproduced. One of the key features of late-modern (compared to traditional) societies is that there are more transformations in a shorter period of time. He sees actors as using knowledge to engage in practical action. Thus society is consciously reproduced (or transformed) in every social encounter.
    • However – ‘the realm of human agency is bounded’ for the ‘constitution of society is a skilled accomplishment of its members, but one that does not take place under conditions that are wholly intended or wholly comprehended by them’. (1976). For Giddens – people make society but with resources and ‘practices’ inherited from the past.

      Structure for Giddens is not something that exists outside of the individual but just patterns of practices. As practices change, so does the structure and vice-versa.

      • Most of our practices take place at the level of practical consciousness, where we just act without thinking about it; however, sometimes we operate at the level of ‘discursive consciousness’ – where we reflect on how we did things, but sometimes we find it difficult to talk about – here the example is given of footballers finding it difficult to describe how to play a game of football, they just know how to do it, when they are doing it.
      • Practical consciousness is informed by ‘Mutual knowledge’ – taken for granted knowledge about how to act, which is based on ‘rules’ about the right and wrong way to do things. Rules persist among large groups of people and are lodged in agents’ heads in ‘memory traces’ (similar to Bourdieu’s ideas on socialization and the habitus).
      • When agents are engaged in practices, they draw on resources – there are two kinds – authoritative ones (status) and allocative ones (basically money and stuff) – an agent’s capacity to carry out their practices is influenced by their access to resources (similar to Bourdieu’s ideas about ‘skilled’ players of the game).
      • Giddens understands social institutions (such as family and economic arrangements) as practices that have become routinized, carried out by a majority of agents across time and space. A social institution only exists because several individuals constantly make it over and over again.
      • Social structure is also only ever the outcomes of practices that have previously happened, and it makes practices possible (the duality of structure), and it is not separate from action.

        For Giddens, social structures do not reproduce themselves… it is always agents and their practices that reproduce structures, depending on circumstances. After all, ‘structure’ is simply made up of rules (in agents’ heads) and resources, which make action possible (Bourdieu claims it is the habitus that makes this possible). Simultaneously, practices create and recreate rules and resources. Therefore structure only exists in practices and in the memory traces in agents’ practical consciousness and has no existence external to these.

        • From a structurationist’s perspective, a social theory must explain both social reproduction (social order being reproduced over time by people continuing to act in ways inherited from the past) and social transformation (how social order is changed by people, intentionally or unintentionally, through their interactions.
        • Structuration theory seeks to overcome what it sees as the failings of earlier social theory, avoiding both its ‘objectivist’ and ‘subjectivist’ extremes by forging new terminology to describe how people both create and are created by social reproduction and transformation.
        • The very word structuration attempts to show that social structure and individual action are elements of one single process, the ‘constitution of society’ as Giddens (1984) puts it.

How do Bourdieu and Giddens differ?

The two most crucial contemporary structuration theorists are Giddens and Bourdieu. What they both have in common is that they focus on social ‘practices’ rather than ‘actions’. Practices are routine activities, and social structure is simply routinized practices and the memories in people’s heads that allow them to keep doing those practices in those ways over time.

Thus ‘social structure’ and ‘society’ are not ‘things’ outside of individuals and their practices. They are those practices. The focus on practices draws from phenomenology the idea of ‘practical consciousness’, the idea that what most people do most of the time is semi-conscious. Practical consciousness or practices are informed by a stock of taken-for-granted knowledge that makes up and makes possible our everyday lifeworlds. It is these practices that we generally do not reflect upon

Bourdieu’s and Giddens’ structuration theories differ because they have been developed for different purposes.

  • Bourdieu, drawing mainly on Marx (especially), Weber and Durkheim, regarded his sociology as one aimed at revealing the nature and operation of forms of domination (which Bourdieu calls forms of ‘symbolic violence’), especially by the higher classes over the lower classes, and in his later life, Bourdieu was an outspoken intellectual, critical of neo-liberal policies.
  • In contrast, Giddens, drawing mainly on ethnomethodology, put his structuration theory at the service of the ‘third way’ politics associated with Bill Clinton and Tony Blair which endeavoured to recast ‘soft left’ social democratic policies into an age of global capitalism. Structuration theory was also used by Giddens to diagnose contemporary social and cultural change, including transformations in self-identity and intimacy. (Giddens 1991).
  • Bourdieu tended to focus on the harm that symbolic violence did to the marginalized, while Giddens tended to focus on new opportunities for liberation which existed for all social classes.
  • Criticisms of these two are that Bourdieu ends up being too objectivist, Giddens too subjectivist.

Author: Ondrej Pekacek

The theory of social action

Talcot Parsons

Parson’s theory of social action is based on his concept of the society. Parsons is known in the field of sociology mostly for his theory of social action.

Action is a process in the actor-situation system which has motivational significance to the individual actor or in the case of collectively, its component individuals

On the basis of this definition it may be said that the processes of action are related to and influenced by the attainment of the gratification or the avoidance of deprivations of the correlative actor, whatever they concretely be in the light of the relative personal structures that there may be. All social actions proceed from mechanism which is their ultimate source. It does not mean that these actions are solely connected with organism. They are also connected with actor’s relations with other persons’ social situations and culture.

Systems of social action
Social actions are guided by the following three systems which may also be called as three aspects of the systems of social action Personality system: This aspect of the system of social action is responsible for the needs for fulfilment of which the man makes effort and performs certain actions. But once man makes efforts he has to meet certain conditions. These situations have definite meaning and they are distinguished by various symbols and symptoms. Various elements of the situation come to have several meanings for ego as signs or symbols which become relevant to the organization of his expectation system.

Cultural system: Once the process of the social action develops the symbols and the signs acquire general meaning. They also develop as a result of systematised system and ultimately when different actors under a particular cultural system perform various social interactions, special situation develops

Social System: A social system consists in a plurity of individual actor’s interacting with each other in a situation which has at least a physical or environmental aspect actors are motivated in terms of tendency to the optimization of gratification and whose relations to the situation including each other is defined and motivated in terms of system of culturally structured and shaped symbols.

In Parson’s view each of the three main type of social action systems-culture, personality and social systems has a distinctive coordinative role in the action process and therefore has some degree of causal autonomy. Thus personalities organize the total set of learned needs, demands and action choices of individual actors, no two of whom are alike.

Every social system is confronted with 4 functional problems. These problems are those of pattern maintenance, integration, goal attainment and adaptation. Pattern maintenance refers to the need to maintain and reinforce the basic values of the social system and to resolve tensions that emerge from continuous commitment to these values. Integration refers to the allocation of rights and obligations, rewards and facilities to ensure the harmony of relations between members of the social system. Goal attainment involves the necessity of mobilizing actors and resources in organized ways for the attainment of specific goals. Adaptation refers to the need for the production or acquisition of generalized facilities or resources that can be employed in the attainment of various specific goals. Social systems tend to differentiate these problems so as to increase the functional capabilities of the system. Such differentiation whether through the temporal specialization of a structurally undifferentiated unit or through the emergence of two or more structurally distinct units from one undifferentiated unit is held to constitute a major verification of the fourfold functionalist schema. It also provides the framework within which are examined the plural interchanges that occur between structurally differentiated units to provide them with the inputs they require in the performance of their functions and to enable them to dispose of the outputs they produce.

Pattern Variables
Affectivity vs affectivity neutrality: The pattern is affective when an organized action system emphasizes gratification that is when an actor tries to avoid pain and to maximize pleasure; the pattern is affectively neutral when it imposes discipline and renouncement or deferment of some gratifications in favour of other interests.

Self-orientation vs collectivity orientation: This dichotomy depends on social norms or shared expectations which define as legitimate the pursuit of the actor’s private interests or obligate him to act in the interests of the group.

Particularism vs universalism: The former refers to standards determined by an actor’s particular relations with particular relations with a particular object; the latter refers to value standards that are highly generalized.

Quality vs performance: The choice between modalities of the social object. This is the dilemma of according primary treatment to an object on the basis of what it is in itself an inborn quality or what it does and quality of its performance. The former involves defining people on the basis of certain attributes such as age, sex, color, nationality etc; the latter defines people on the basis of their abilities.

Diffusion vs specificity: This is the dilemma of defining the relations borne by object to actor as indefinitely wide in scope, infinitely broad in involvement morally obligating and significant in pluralistic situations or specifically limited in scope and involvement.

 

Author: sociologyguide.com

 

 

Theory of social systems

Four function paradigm

Functional imperatives maintaining self-preservation

AGIL

  • Adaptation – on external environment
  • Goal attainment – mobilization of sources and energy
  • Integration – co-ordination relationships of actors inside
  • Latent pattern maintenance – persistence of structure

 

AGIL in social system

Adaptation – the economy, adjustment to natural sources

Goal attainment – “the polity”

Integration – the societal community

Latent pattern maintenance – the fiduciary system

Three epistemological positions

  • Positivist empiricism concrete phenomenon
  • Intuitionist empiricism - aspiration
  • Particularistic empiricism - objectivity

Paradigm

Interpretivism (social science)

Roots in hermeneutics

  • Expressions of thoughts in authors perspective
  • Subjective way how to interprete data

Positivist

Interpretative paradigm

verstehende sociologie - Max Weber - orig.

  • Structural functionalism (Talcot Parsons)
  • Critiacal rationalism (Karl Popper)
  • Phenomenology sociology (Alfred Schutz)
  • Frankfurt school (Max Horkheimer)
  • Theory of communication (Jurgen Habermas)

Theory of social action

The main question of social order

Originally Hobbe's topic of social order

What keeps society together?

Two approaches

  • Positivist (Marshall, Pareto, Durkheim)
  • Idealist (Max Weber)

Action Frame of Reference

Crucial to understand structure of social action that entails system of action

He tries to propose an explanation of action

Intentioanlity of action (theme)

Bricks of the theory

Unit act - the smallest part of action

  • Actor
  • Goal (Zweck)
  • Situation - analyzed by conditions
  • Normative orientation (regulations)

Approach to Systems

Holistic theory - whole is not reducable to a simple total of elements

Autonomic regard to surrounding

Tend to self-preservation - also stability persistence

Interdependence of single elements

System is

Tendence of durability, permanency

System is created by interaction of least two units

Inner differenciate structured whole. The structure is marked by repeatability and homogenity

Situation - analyzable by

  • goals
  • conditions - an actor can't choose them
  • means - an actor can pick up some of the limited selection
  • norms - limitations

conditions 

Theory of communication action

Jurgen Habermas Frankfurt School, Born 1929, Recently German politician.

Critical theory

Institut fur Sozialforschung, IFS 1923

Representatives: Horkheimer, Adorno, Marcuse

Their statement 

The goal of science is the idea of emancipation of humankind – freedom, equality and brotherhood

The goal of Frankfurt school was to find what restrains humankind to reach this goal

Social engineering – FS

Modern sociological theories

Non-assessing or non-evaluative approach

Were actual but not critical

Frankfurt school

Engaged approach

Only criticism can move the society forward

Engaged sociology

The essence of science is always interest (personal)

The science without interests and values is only fiction

Never happens reminds the “ideal conditions” in physics

also plurality of interests

Imperfection of a man

leads to development of technical instruments

  • positivism – natural sciences
  • Acceptable – an only way to progress
  • Positivism – social sciences
  • Leads to control and manipulation with people
  • Hermeneutic science – Understanding sociology

communicative action

Purposive rationality, action with purpose

work – monologic egocentric orientation

Interaction, with no purpose

Communication act – dialogic agreement with others

Environment – two dimensional

Lebenswelt – Lifeworld vs. System

Created by three structures

  • Culture
  • Society
  • Individualities

Two-degrees model of society

System area and Lifeworld area

System and social integration are in conflict

System overlaps its field

Interferes to lifeworld

Pentrates communication mechanism in lifeworld

Threatens symbolic reproduction of the lifeworld

Colonialism of lifeworld area-forced asimilation

 

Three epistemological positions

  • Positivist empiricism concrete phenomenon
  • Intuitionist empiricism – aspiration
  • Particularistic empiricism – objectivity

Paradigm

Interpretivism (social science)

Roots in hermeneutics

  • Expressions of thoughts in authors perspective
  • Subjective way how to interprete data

Positivist

Interpretative paradigm

verstehende sociologie – Max Weber – orig.

  • Structural functionalism (Talcot Parsons)
  • Critiacal rationalism (Karl Popper)
  • Phenomenology sociology (Alfred Schutz)
  • Frankfurt school (Max Horkheimer)
  • Theory of communication (Jurgen Habermas)

Theory of social action

The main question of social order

Originally Hobbe’s topic of social order

What keeps society together?

Two approaches

  • Positivist (Marshall, Pareto, Durkheim)
  • Idealist (Max Weber)

Action Frame of Reference

Crucial to understand structure of social action that entails system of action

He tries to propose an explanation of action

Intentioanlity of action (theme)

Bricks of the theory

Unit act – the smallest part of action

  • Actor
  • Goal (Zweck)
  • Situation – analyzed by conditions
  • Normative orientation (regulations)

Approach to Systems

Holistic theory – whole is not reducable to a simple total of elements

Autonomic regard to surrounding

Tend to self-preservation – also stability persistence

Interdependence of single elements

System is

Tendence of durability, permanency

System is created by interaction of least two units

Inner differenciate structured whole. The structure is marked by repeatability and homogenity

Situation – analyzable by

  • goals
  • conditions – an actor can’t choose them
  • means – an actor can pick up some of the limited selection
  • norms – limitations

conditions