mircea elliade
Známý historik náboženství řeckého původu Mircea Elliade mapuje ve své knize formy šamanismu, se kterými je možné se setkat ještě v dnešních dobách, ale I těch, které jsou již víceméně jen prázdnou slupkou bez obsahu. Tento skutečně komplexní přehled je ve skutečnosti atlasem, který umožní čtenáři porovnat všechny zkoumané kmeny a najít podobné prvky na různých územích. Překvapivě zjistíme, že některé prvky jsou shodné geograficky velmi vzdáleným etnikům a naopak některé relativně blízké národy nebo kmeny mají mírně odlišné chápání šamanských obřadů a vše co k tomu náleží.
Nicméně nejdůležitějším poselstvím knihy jsou právě charakteristiky, které jsou pro všechny typy společné a, které tedy šamanské techniky samy o sobě charakterizují. Líčení jednotlivých obřadů zasvěcení a extatických technik nenechá nikoho na pochybách, že kvalifikovat se do role šamana v místní komunitě není žádná legrace a vyžaduje to značnou míru odolnosti a velmi specifické přípravy.
Podle knihy šamanismus a nejstarší techniky extáze: Šamanismus v pravém slova smyslu je náboženský jev typicky sibiřský a středoasijský. Samo toto slovo má původ v evenckém výrazu šaman, jenž se k nám dostal prostřednictvím ruštiny.
V ostatních jazycích střední a severní Asie mu odpovídá jakutský výraz “jun”,
mongolský “bügä bögä”
altajské “gam”,
mongolské “kami”.
V celé této nesmírně rozlehlé oblasti, zahrnující střed a sever Asie, je ústřední postavou magicko-náboženského života šaman. To ovšem neznamená, že šaman je jedinou osobou, která dokáže zacházet s posvátnem, ani to, že má monopol na veškerou činnost náboženské povahy. U mnoha kmenů existuje vedle šamana také kněz obětník, nemluvě o tom, že každá hlava rodiny je rovněž hlavou domácího kultu. Šaman však zůstává hlavní osobou, protože v celé této oblasti, kde je extatická zkušenost považována za zkušenost náboženskou v pravém slova smyslu je šaman – a pouze on – velkým mistrem extáze. První a možná nejpřesnější definice tohoto složitého jevu bude tedy znít takto:
Šamanismus je sám o sobě technika extáze.
Hlavním atributem šamanismu, společným všem oblastem, je změněný stav vědomí (trans, extáze), který umožňuje podnikat extatické cesty do světa duchů.
Metody získávání šamanů:
– šamanismus a mystické vlohy
1. krok
a. zdědění
b. spontánní vybrání – volba, vyvolení
následování výzvy bohů
c. volba kmene nebo jedince – jsou vždy považování za méně mocné
Volba se vždy řídí adeptovou extatickou zkušeností, když se tato nedostaví, tak je z této cesty vyřazen.
2. krok – předání poučení dvojího druhu
a) povahy extatické (sny stavy transu)
b) povahy tradiční – mytologie, genealogie klanu, jména a úlohy duchů atd.
Na Sibiři a v severovýchodní Asii jsou tradiční způsoby jak nabýt šamanské schopnosti tyto: zdědění šamanského povo-lání nebo spontánní vybírání, volba či vyvolení. Setkáme se také s případy jedinců, kteří se stali šamany z vlastní vůle anebo z vůle klanu. Tito šamani jsou však považováni za méně mocné než ti, kteří toto povolání zdědili nebo následoval výzvy bohů a duchů.
Iniciace
Během iniciace bývá adept rozkouskován (rozřezán, rozsekán) na jednotlivé části, které jsou později složeny zpět dohromady i s novými orgány. Ničení šamanova těla je jakousi metaforou vnitřní proměny a znovuzrození. Nové vnitřnosti mu poskytují lepší zrak, sluch, vnímavost atd. Utrpení a smrt, které při svém rozřezání zažívá, mu pomáhají poznat lidskou bezmocnost a získat pokoru. Teprve potom může adept navázat blízký vztah s božskými bytostmi a duchy. Stává se tak odborníkem na posvátný svět. Další součástí iniciačního procesu je výstup na nebesa a sestup do pekla. Můžeme v tom vidět symbolická cesta utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Iniciace šamana představuje vlastně zasvěcení smrtí.
Např. u sibiřských Jakutů probíhá rozkouskování těla například takto: „železným hákem se oddělí všechny klouby, potom se z kostí seškrabává maso a odstraňují šťávy, až jsou kosti očištěny. Obě oči se vyjmou z jamek a každé se uloží zvlášť. Když je hotovo, všechno se zase sešije drátem. Bulvy se potom znovu vrátí do jamek. Teprve běsi dotyčného promění v šamana.“ (Xenofontov 2001: 50)
Získání šamanských schopností
Běžná forma vyvolení šamana je jeho setkání s božskou nebo polobožskou bytostí nebo sdělení předků.
Např u Burjatů začíná dráha šamana poselstvím šamanského předka, který odnáší duši do nebe aby mu tam předal zkušenosti. Po cestě se stavuje u bohů středu světa Teche Sara Mandžalaje boha tance, který žije s devíti dcerami Solboniho boha úsvitu. Duše mladého adepta naváže s Techovými manželkami milostné vztahy. A když je předávání zkušeností u konce, tak duše adepta vystoupá k nebesům, kde se setká se svojí nebeskou manželkou, která ho potom podporuje v jeho dráze pozemského šamana. Na své cestě potkává vždy nymfy, víly nebo bohyně, které mu vždy pomáhají získat nějakou důležitou indicii (pramen mládí, důležitou bylinu nebo divotvorná jablka).
Nicméně vyvolení šamana předpokládá značně složitou extatickou zkušenost, kdy je adept trýzněn, rozřezán na kusy usmrcen a posléze vzkříšen.
Šaman je zasvěcen pouze touto iniciační smrtí a tímto vzkříšením.
Mezi schopnosti šamana je setkávání se s duchy a komunikace s nimi. Jsou schopni navázat kontakty s duchy zemřelých.
Šaman také někdy používá pomocné duchy, kteří mohou mít podobu zajíců, medvědů, vlků nebo jiných zvířat. Součástí těchto dovednodstí je také šamanovo zasvěcení do jazyka zvířat.
Šamanství v Severní Americe
předávání zkušeností probíhá podobně, jako na sibiři, adepti se uchylují do jeskyní a vyhledávají kontakt s dušemi zemřelých šamanů, kteří jim předávají rituály a dovednosti, kterých se musí držet při léčbě jinak jsou ztraceni.
Touto cestou se vydávají indiáni kmenů: Paviotso, Šošoni Seed Eaters, Lilleotet. Naopak indiálni Cahuilla (jižní Kalifornie) dostávají svou moc přímo od stvořitele Mukata. U kmene Walapai je šaman provázen duchy.
Role šamana
Šaman je pochopitelně také kouzelníkem a medicinmanem, protože jako všichni léčitelé uzdravuje a jako všichni kouzelníci koná fakírské zázraky. Navíc je také psychopompem a knězem, mystikem a básníkem. Můžeme tedy říct, že šaman má všechny schopnosti, kterými byli někteří obdařeni jen jednotlivě. S magií a kouzelníky se setkáváme téměř všude na světě, zatímco šamanismus vyžaduje zvláštní magickou specializaci, kterou musím náležitě zdůraznit a tou je ovládnutí ohně a kouzelný let. Proto, i když je šaman mimo jiné kouzelník, ne každý kouzelník může být označen za šamana. Každý medicinman je léčitelem, šaman však používá metodu, která je vlastní pouze jemu. Šamanovy techniky extáze nevyčerpávají všechnu rozmanitost extatické zkušenosti, ale ne každého extatika můžeme považovat za šamana. Šaman je totiž odborníkem na trans, během kterého jeho duše člověka opouští tělo a podniká výstupy na nebesa, či sestupy do podsvětí
Stejné rozlišování je nutné i k vyjádření šamanova vztahu k „duchům“. Ve všech primitivních i moderních kulturách najdeme jedince, kteří tvrdí, že udržují styky s duchy, že jsou jimi posedlí, nebo že je ovládají. Takový duch může být duší zemřelého, stejně jako duchem přírody nebo bájným zvířetem. Pro nás stačí vyjasnit, jaký vztah má šaman k těmto silám. On své duchy ovládá. Dokáže se spojit s mrtvými, s démony a s duchy přírody, aniž by se stal jejich nástrojem.
Symbolika šamanova oděvu a bubnu
Šamani provádí své rituální úkony v kostýmech a s rekvizitami. Tyto rekvizity a kostýmy slouží k navození správné atmosféry, k zdůraznění působivosti jejich konání a zřejmě také k odlišení všedního světa od náboženského. Pomáhají překročit běžnou realitu a navázat styk s jiným světem. V každé kultuře mají šamani různé rekvizity, s kterými pracují.
Některé kultury dokonce považují za nejdůležitější součást oděvu čepec, v němž se podle nich skrývá část jejich síly. Na Sibiři se nosí široká páska obtočená kolem hlavy, na níž jsou zavěšeny ještěrky a jiná ochranná zvířata a stuhy. Nejčastěji jsou čepce zdobeny ptačími pery. (Eliade 1997: 143)
Jak napovídá samotný iniciační proces, kdy je šamanovo tělo rozebráno, očištěno od tkání a znovu sestaveno a nahrazeno novým materiálem tak se vžila víra, že je možné znovuzrodit se z kostí. Proto můžeme na rituálním oděvu šamana najít kosti různých zvířat, která šamanovi slouží jako pomocní duchové.
šamanské masky
mají často za úkol zamezit duchům, aby šamana poznali, když odvádí zesnulého do podsvětí.
šamanský buben
Buben hraje při šamanských obřeadech prvořadou úlohu. Má složitou symboliku a četné magické funkce. K průběhu seance je nezbytný buď proto, že šamana odnáší do středu světa, protože mu dovoluje létat vzduchem, že přivolává a uvězňuje duchy nebo konečně proto že bušení na buben šamanovi umožnuje, aby se soustředil a vešel ve styk s duchovním světem, který se chystá procestovat. (Eliade 1997: 150)
V jednom jakutském mýtu ďábel převrátí buben, sedne si na něj na třech místech jej prorazí holí a buben se promění v trojnohou klisnu a odnese ho na východ.
Kůň v tomto případě usnadňuje trans, extatický let duše do zakázaných oblastí. Symbolická jízda na koni vyjadřovala opuštění těla šamanovu mystickou smrt.
Kouzelný let
Sibiřští, eskymáčtí a američtí šamani létají. Schopnost létat byla podle mnoha tradic vlastní všem lidem bájných časů. Všichni mohli dosáhnout nebe at už na křídlech bájného ptáka nebo na oblacích. Kouzelný let je výrazem autonomie duše I extáze zároveň.
Současní šamani si v rámci obřadů připnou křídla z volavčích per nebo vystoupají na žebřík, kde zpívají píseň která provází zesnulé do podsvětí.
Narkotika v bylinách
K okrajové technice jak navodit extatický stav se dostávají I byliny a houby, které mohou intoxikovat uživatele tak že dosáhne transu tímto způsobem. Ovšem v rámci šamanismu dálného severovýchodu se jedná o techniku novějšího data, která představuje spíš úpadek šamanských dovedností.
Různí badatelé považují psychoaktivní látky za starý původní šamanský prostředek navozující změněný stav vědomí, nicméně M. Eliade spatřuje v jejich používání historicky mladou degeneraci čistého šamanismu.
Změněný stav vědomí
Názory charakterizující šamany zahrnují mnoho rozdílných domněnek o povaze jejich osobnosti a psychologie. Západní medicína je často považuje za duševně nemocné, zejména hysteriky a schizofreniky. Šamani se totiž během transu projevují velice podobným způsobem. Dochází u nich například k rozdvojení osobnosti, třesu, prudkým křečím, zrychlenému a hlasitému dýchání, omdlévání, pádům na zem, koulení očima, tikům v obličeji, skelnému pohledu atd. Jsou mezi nimi ovšem značné psychologické a sociální rozdíly. Šamani těchto stavů dosahují z vlastní vůle, svoji mysl mají pod kontrolou, jsou schopni se plně soustředit, zapamatovat si a později vybavit vše, co během extatických cest zažili. Jejich sociální interakce a komunikace není nijak narušena, dokonce dokáží velmi citlivě odrážet nálady a názory druhých. Ve své společnosti jsou považováni za duševně nejschopnější osoby. Pokud nejsou
v transu, jejich životy se podobají životům obyčejných lidí. (Vitebsky 1996: 64, 138)
Do změněného vědomí nevstupují kvůli hře nebo zábavě, nýbrž s důležitými cíli‒ být k užitku světu a pomoct ostatním lidem. (Harner 1996: 33‒34)
Snaží se vyléčit pacienta, doprovodit duši zemřelého do světa mrtvých duchů, zapůsobit na duchy, aby ovlivnili počasí, ekologickou rovnováhu apod. Šamani vyvolávají trans prostřednictvím různých metod, jako jsou zpěv, hudba
(obzvlášť monotónní bubnování), vyčerpávající pohyb (tanec, běh), hluboké dýchání, extrémní teploty, hlad, žízeň, nedostatek kyslíku či spánku, tělesná bolest (bičování,
mučení) nebo užití halucinogenních látek. Tyto rozmanité prostředky jsou často používány paralelně. Hudba bývá doprovázena zpěvem a tancem, před požitím halucinogenů se několik dní dodržuje půst, během vizí způsobených psychoaktivními látkami se zpívá nebo hraje na hudební nástroj apod. Někteří šamani (v arktických oblastech) jsou dokonce schopni vyvolat změněné vědomí spontánně, bez použití
výše zmíněných metod. (Eliade 1997: 38)
V šamanově prožívání jiné reality se věci jeví stejně reálné a materiální, jako se jeví tady. Cítí chlad nebo teplo vzduchu, tvrdost nebo měkkost kamene, vnímá barvy,zvuky, pachy atd. Šaman nepovažuje tyto odlišné světy za projekci vlastní mysli. Tu spíš používá jako nástroj vstupu do odlišné reality, jež existuje nezávisle na něm. Extrémní názor zastávají jihoameričtí Chívarové, pro které je náš běžný stav vědomí
pouhá iluze nebo lež. Za jedinou realitu totiž považují tu, která je přístupná v transu. Věří, že každá významná událost na tomto světě je výsledkem skrytých událostí v jiném světě. (Harner 1994: 21)
Šamanismus v Číně
Ćínský šamanismus (wuismus) dominoval v Číně dříve než v něm převládlo konfuciánství a státní náboženství. Kněží “wu” byli skutečnými kněžími číny v prvních stoletích před naším letopočtem. Wu pojímal do vlastního těla duchy mrtvých a plnil pomocí duchů funkci léčitele a zároveň zprostředkovával komunikaci mezi lidmi a božstvy.
Shrnutí
S prvky, které jsou společné šamanismu je možné se setkat téměř všude na světě s různými obměnami. Nicméně téměř všechny historické kultury potřebovaly komunikovat se světem mimo běžné vnímání a šaman působí jako prostředník nebo mediátor,který je schopen tuto komunikaci zprostředkovat. Ve většině případů komunikuje s duchy zemřelých, s božskými nebo mimozemskými bytostmi a extatické stavy jsou vždy klíčem bez nichž není možné tuto komunikaci navázat.
