Sociologické úvahy o komunikaci, diskurzu a symbolické moci
DISKURS je definován jako způsob,jakým lidé používají jazyk k vytváření významu.
SYMBOLICKÁ MOC je definována jako schopnost ovlivňovat chování druhých prostřednictvím symbolů.
Sociologické úvahy o komunikaci, diskurzu a symbolické moci se zaměřují na to, jak tyto koncepty ovlivňují společnost.
Například sociologové zkoumali, jak diskurs může být použit k reprodukci sociálních nerovností nebo k podpoře určitých ideologií.
Dále zkoumali, jak symbolická moc může být použita k ovládání druhých nebo k udržení sociálního pořádku.
Komunikace diskurzu
Komunikace diskurzu je proces, při kterém lidé používají jazyk k vytváření významu. Diskurs se může projevovat v různých formách, včetně mluveného slova, psaného slova, médií a umění.
Symbolická moc
Symbolická moc je schopnost ovlivňovat chování druhých prostřednictvím symbolů. Symboly jsou věci, které mají význam, který je přisuzován lidmi. Mohou to být slova, gesta, předměty nebo dokonce chování.
Příklady
Zde jsou některé konkrétní příklady toho, jak mohou být komunikace diskurzu a symbolická moc použity k ovlivnění společnosti:
- Diskurs o rase a etnicitě může být použit k reprodukci rasových stereotypů a k podpoře rasové diskriminace.
- Diskurs o genderu a sexualitě může být použit k reprodukci genderových stereotypů a k podpoře genderové diskriminace.
- Symboly, jako jsou vlajky a hymny, mohou být použity k posílení národní identity a k podpoře nacionalismu.
- Reklama může být použita k ovlivnění spotřebitelských chování a k podpoře konzumu.
.
diskurs
Diskurs je důležitým konceptem v sociologii, protože ovlivňuje způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Diskurs může být použit k reprodukci sociálních nerovností nebo k podpoře určitých ideologií.
Například diskurs o rase a etnicitě může být použit k reprodukci rasových stereotypů a k podpoře rasové diskriminace.Diskurs o genderu a sexualitě může být použit k reprodukci genderových stereotypů a k podpoře genderové diskriminace.
Sociologové se zajímají o to, jak diskurs ovlivňuje společnost. Například zkoumali, jak diskurs o imigraci může být použit k posílení xenofobie a k podpoře protiimigračních politik.
Zde jsou některé klíčové vlastnosti diskurzu v sociologii:
- Diskurs je sociální. Je to způsob, jakým lidé komunikují a vytvářejí význam společně.
- Diskurs je mocný. Může být použit k ovlivňování chování druhých.
- Diskurs je neustále se vyvíjející. Mění se v průběhu času a v reakci na změny v společnosti.
Diskurs je komplexní koncept, který má široký dopad na společnost. Sociologické úvahy o diskurzu poskytují cenný nástroj pro pochopení toho, jak společnost funguje a jak je ovlivňována.
Sociální Konstruktivismus
Sociální konstruktivismus je teoretický rámec, který tvrdí, že sociální realita není dána objektivně, ale je konstruována v procesu sociální interakce a komunikace. Sociální konstruktivisté věří, že významy věcí, jako jsou pojmy, identity, hodnoty a normy, nejsou dané, ale jsou vytvářeny lidmi v interakci s ostatními.
Sociální konstrukcionismus se používá v mnoha různých oblastech sociálních věd, včetně sociologie, antropologie, psychologie a politologie. Sociální konstruktivisté zkoumají, jak se sociální realita vytváří a jak ovlivňuje naše chování a zkušenosti.
Zde jsou některé příklady sociálního konstruktivismu:
- Pojem genderu je sociálně konstruován. Neexistuje žádná objektivní definice mužství nebo ženství, ale tyto pojmy jsou vytvářeny kulturními normami a očekáváními.
- Pojem rasy je sociálně konstruován. Neexistuje žádná vědecká definice rasy, ale tato kategorie je vytvářena historickými, politickými a kulturními faktory.
- Pojem krásy je sociálně konstruován. Co se považuje za krásné, se liší v různých kulturách a v průběhu času.
Mezi významné myslitele sociálního konstruktivismu patří:
- Lev Vygotsky, ruský psycholog, který zkoumal, jak kultura ovlivňuje kognitivní vývoj dětí.
- Michel Foucault, francouzský filozof, který zkoumal, jak moc a vědění ovlivňují sociální konstrukce.
- Pierre Bourdieu, francouzský sociolog, který zkoumal, jak sociální třída ovlivňuje sociální konstrukce.
Sociální konstruktivismus je kontroverzní téma, které vyvolalo mnoho debat. Někteří lidé věří, že sociální konstruktivismus je příliš relativistický a že ignoruje objektivní realitu. Jiní věří, že sociální konstruktivismus je důležitý pro pochopení toho, jak společnost funguje.
Pierre Bourdieu
- Pierre Bourdieu (1930-2002) byl francouzský sociolog, který je považován za zakladatele teorie symbolického násilí. Bourdieu věřil, že společnost je založena na systému symbolických rozdílů, které jsou používány k udržení sociálního pořádku. Bourdieu zkoumal, jak diskurs může být použit k reprodukci sociální nerovnosti a k podpoře dominantních tříd.
Teorie symbolického násilí Pierrea Bourdieu
Pierre Bourdieu, francouzský sociolog a antropolog, je považován za zakladatele teorie symbolického násilí. Bourdieu věřil, že společnost je založena na systému symbolických rozdílů, které jsou používány k udržení sociálního pořádku.Bourdieu zkoumal, jak komunikace může být použita k reprodukci sociální nerovnosti a k podpoře dominantních tříd.
Hlavní myšlenky teorie symbolického násilí jsou následující:
- Společnost je založena na systému symbolických rozdílů. Tyto rozdíly mohou být založeny na faktorech, jako je rasa, třída, pohlaví nebo etnická příslušnost.
- Symbolické rozdíly jsou vnímány jako přirozené a správné. Lidé jsou často nevědomí toho, že tyto rozdíly jsou založeny na moci a nerovnosti.
- Symbolické násilí je forma moci, která používá symboly k udržení sociálního pořádku. Symbolické násilí může být použito k legitimizaci nerovnosti a k podpoře dominantních tříd.
Bourdieu identifikoval několik konkrétních příkladů symbolického násilí, včetně:
Jazyk: Jazyk může být použit k reprodukci sociálních stereotypů a k podpoře dominantních tříd. Například použití mužského rodného zakončení pro lidi bez ohledu na jejich pohlaví může zdůraznit dominanci mužů ve společnosti.
Vzdělávací systém: Vzdělávací systém může být použit k reprodukci sociální nerovnosti. Například školní osnovy mohou být zaměřeny na hodnoty a perspektivy dominantních tříd.
Masmédia: Masmédia mohou být použita k reprodukci sociálních stereotypů a k podpoře dominantních tříd.Například zobrazování určitých skupin lidí v negativním světle může vést k diskriminaci těchto skupin.
Teorie symbolického násilí je důležitým nástrojem pro pochopení toho, jak se sociální nerovnost reprodukuje.Bourdieuova práce zdůrazňuje, že symboly a komunikace jsou důležitými nástroji moci, které mohou být použity k udržení dominantních sociálních struktur.
- Společnost je založena na systému symbolických rozdílů. Tyto rozdíly mohou být založeny na faktorech, jako je rasa, třída, pohlaví nebo etnická příslušnost.
Michel Foucault
- Michel Foucault (1926-1984) byl francouzský filosof a historik, který je považován za zakladatele poststrukturalismu. Foucault věřil, že společnost je založena na systému mocenských vztahů, které jsou všudypřítomné a neustále se vyvíjejí. Foucault zkoumal, jak diskurs může být použit k ovládání těla a k formování lidské identity.
Hlavní myšlenky Michela Foucaulta k využití diskursu k formování lidské identity
Foucault definoval diskurs jako systém myšlenek, které jsou akceptovány jako pravdivé a legitimní. Diskursy jsou produkovány a reprodukovány různými institucemi, jako je média, vzdělávací systém a vláda.
Diskursy určují, co je považováno za normální a abnormální, a ovlivňují, jak se lidé vidí a jak se chovají.
Hlavní myšlenky Foucaulta k využití diskursu k formování lidské identity jsou následující:
- Identita je sociálně konstruovaná. Lidé se nenarodí s určitou identitou, ale jejich identita je formována společností.
- Diskursy jsou mocenské nástroje. Diskursy jsou používány k legitimizaci určitých identit a k vyloučení jiných identit.
Foucault identifikoval několik konkrétních příkladů toho, jak diskursy formují lidskou identitu, včetně:
Genderové identity: Diskursy o genderu určují, co je považováno za typické mužské a ženské chování.
Rasové identity: Diskursy o rase určují, jak jsou lidé vnímáni na základě jejich rasy.
Psychiatrické diagnózy: Diskursy o psychiatrii určují, kdo je považován za duševně nemocného.
Foucaultova práce zdůrazňuje, že diskursy jsou důležitým nástrojem moci, který může být použit k ovládání lidí.Jeho myšlenky mají významné důsledky pro pochopení toho, jak se formuje lidská identita a jak se vytváří sociální nerovnost.
George Hrebert Mead
- George Herbert Mead (1863-1931) byl americký sociolog a filozof, který je považován za zakladatele symbolické interakce. Mead věřil, že společnost je vytvořena a udržována prostřednictvím interakcí mezi lidmi. Mead zkoumal, jak komunikace umožňuje lidem vytvářet sociální identitu a vztahy.
Erving Goffman
- Erving Goffman (1922-1982) byl americký sociolog, který je považován za jednoho z nejvlivnějších myslitelů symbolické interakce. Goffman věřil, že společnost je divadlem a že komunikace je nástrojem, který lidé používají k hraní svých rolí. Goffman zkoumal, jak komunikace umožňuje lidem vytvářet dojem a kontrolovat své okolí.
- Jürgen Habermas (1929-současnost) je německý filosof a sociolog, který je považován za jednoho z nejvlivnějších myslitelů 20. století. Habermasova teorie komunikativního jednání je klíčovou součástí jeho kritické teorie společnosti.
Diskurzivní etika podle Jurgena Habermase
Habermas chápe člověka jako rozumnou bytost, která je schopná racionálního rozhodování. V diskurzivní etice je důležitá snaha o dosažení konsenzu. Pro dosažení konsenzu a přijetí norem je velmi důležitý dialog. Habermas uvádí pravidla pro realizaci ideální řečové situace.
- 1. Každý subjekt, který je schopen řeči a jednání, se smí účastnit diskursu.
- 2.a Každý subjekt smí zpochybnit jakýkoli návrh.
- 2.b Každý subjekt smí přispět svým návrhem do diskurzu.
- 2.c Každému subjektu je umožněno vyjádřit své postoje, přání a potřeby.
- 3. Žádný z účastníků diskurzu by neměl být ovlivněn nátlakem vyplývajícím zevnitř či vně diskurzu za uplatnění práv vycházejících z 1 a 2.[3]
Habermas se diskurzivní etikou snažil vysvětlit funkci komunikativní racionality v oblasti mravního vhledu normativní validity. Vychází z kantovského chápání pravidel, které jsou morálně legitimní pouze v ten moment, kdy svobodné lidské bytosti souhlasí s jejich dodržováním, a dodává, že taková pravidla komunity mohou vzejít z diskurzu, který splňuje určité nezbytné (nikoli však dostatečné) podmínky. Domnívá se, že jeho koncept přispívá ke kritické obraně ústavní demokracie, ale zároveň současnou politickou realitu nepovažuje za ideální prostor pro využití diskurzivní etiky proto na teorii komunikativní etiky Habermas velice úzce navazuje svým konceptem „deliberativní politiky“, ta je založená na diskusi a hledání konsensu.[4] K tomuto dospívá po kritickém zhodnocení liberálního a republikánského modelu politiky. Jako mnoho jiných filosofů, dospívá k přesvědčení, že v dnešním pojetí demokracie je potřeba určitá změna. Řešení této situace by měla nabízet právě deliberativní politika, v té pak hraje klíčovou roli diskurzivní etika.
Hlavní myšlenky Habermasovy teorie komunikativního jednání
eorie komunikativního jednání je teorie, kterou rozpracoval německý filosof a sociolog Jürgen Habermas ve svém dvousvazkovém díle Theorie des kommunikativen Handelns (1981). Tato teorie se zabývá komunikací mezi lidmi a jejím vztahem k demokracii a sociální spravedlnosti.
Habermas rozlišuje mezi dvěma základními typy jednání: komunikační jednání a teleologické jednání. Komunikační jednání je založeno na dialogu a jeho smyslem je jazykové dorozumění se jako základ pro racionalitu a funkční sociální vztahy. Teleologické jednání je založeno na účelové racionalitě a jeho smyslem je dosažení nějakého cíle.
Habermas tvrdí, že komunikační jednání je nezbytné pro demokracii. V demokratické společnosti by měli mít všichni občané možnost se podílet na veřejném životě a vyjadřovat své názory. Komunikační jednání umožňuje občanům sdílet své názory a argumenty a dosahovat konsenzu.
Habermas rozlišuje mezi dvěma úrovněmi komunikativního jednání:
- Úroveň faktického porozumění: Na této úrovni se účastníci jednání snaží porozumět si navzájem a dosáhnout shody o tom, o čem se jedná.
- Úroveň konsensu: Na této úrovni se účastníci jednání snaží dosáhnout shody o tom, co je správné a spravedlivé.
Habermas tvrdí, že komunikační jednání může vést k dosažení konsensu, pokud se účastníci jednání budou řídit následujícími pravidly:
- Účastníci jednání musí být rovnocenní a mít stejnou příležitost vyjádřit své názory.
- Účastníci jednání musí být upřímní a nesmějí se snažit oklamat druhé.
- Účastníci jednání musí být ochotní naslouchat argumentům druhých a reflektovat je.
Habermasova teorie komunikativního jednání byla kritizována za to, že je příliš idealistická. Kritici tvrdí, že v reálném světě je komunikace často ovládána mocnými skupinami a že je obtížné dosáhnout konsensu.
Navzdory těmto kritikám je Habermasova teorie komunikativního jednání stále důležitým příspěvkem k teorii demokracie. Habermasova myšlenka, že demokracie je založena na principu veřejného diskurzu, je stále aktuální a může být použita k analýze demokratických procesů.
Niklas Luhmann
Niklas Luhmann, německý sociolog, který zemřel v roce 1998, byl zakladatelem systémové teorie. Jeho práce se zaměřovala na komunikaci a diskurz jako na základní mechanismy, které udržují a vytvářejí sociální systémy.
Luhmann definoval komunikaci jako proces, při kterém se systémy vyměňují informace. Komunikace je tedy základním stavebním kamenem sociálních systémů, protože umožňuje systémům navzájem spolupracovat a koordinovat své činnosti.
Luhmann rozlišoval mezi komunikací a diskursem. Komunikace je jednoduchý výměnný proces, který může být založen na jakékoli formě symbolů. Diskurz je naopak komplexnější proces, který zahrnuje interpretaci a vyjednávání o významu.
Luhmann zdůrazňoval, že diskurz je zásadní pro fungování sociálních systémů. Diskurz umožňuje systémům vytvářet společné porozumění a hodnoty, které jsou nezbytné pro jejich fungování.
Luhmannovy myšlenky o komunikaci a diskursu mají významný dopad na řadu sociálních věd, včetně sociologie, politologie, práva a mediálních studií.
Zde jsou některé konkrétní myšlenky Niklase Luhmanna o komunikaci a diskursu:
- Komunikace je základním stavebním kamenem sociálních systémů.
- Komunikace je proces, při kterém se systémy vyměňují informace.
- Diskurz je komplexnější proces, který zahrnuje interpretaci a vyjednávání o významu.
- Diskurz umožňuje systémům vytvářet společné porozumění a hodnoty.
Paul Felix Lazarsfeld
Komunikační výzkumy
Lazarsfeldovy komunikační výzkumy se zaměřovaly na pochopení toho, jak masmédia ovlivňují lidské chování a názory. Jeho práce měla významný dopad na rozvoj komunikačních studií a mediálních studií.
**Jedním z nejznámějších Lazarsfeldových výzkumů je studie The People’s Choice, která byla provedena v roce 1940 v USA. Studie sledovala volební chování voličů v předvolební kampani a zjistila, že voliči jsou primárně ovlivněni svými sociálními skupinami, jako jsou rodina, přátelé a kolegové. Masmédia měla vliv pouze na to, jak voliči interpretovali informace, které jim byly předány jejich sociálními skupinami.
Lazarsfeldova teorie dvoufázového toku informací, která vychází z této studie, zdůrazňuje, že masmédia mají vliv na lidské chování a názory pouze prostřednictvím osobních interakcí. Podle této teorie se informace z masmédií šíří od vůdců veřejného mínění k ostatním členům společnosti. Vůdci veřejného mínění pak tyto informace interpretují a šíří dál.
Lazarsfeldovy výzkumy měly významný dopad na způsob, jakým chápeme vliv masmédií na lidské chování a názory. Jeho práce pomohla vyvrátit představu, že masmédia mají přímý vliv na lidské chování.
Lazarsfeldovy výzkumy byly také významné z metodického hlediska. Lazarsfeld byl jedním z prvních sociologů, kteří používali kvantitativních metod v empirických sociálních výzkumech. Jeho práce pomohla vytvořit základy pro moderní komunikační výzkumy a mediální studia.
Výzkum The People’s Choice(1940)
byl výzkumem provedeným v roce 1940 v USA, který zkoumal volební chování voličů v předvolební kampani. Výzkum vedl Paul Lazarsfeld, Bernard Berelson a Hazel Gaudet.
- Účelem výzkumu bylo zjistit, jaký vliv mají masmédia na volební chování voličů.
- Výzkum byl proveden v okrese Erie v Ohiu, který byl považován za reprezentativní pro Spojené státy jako celek.
- Výzkum probíhal od května do listopadu 1940 a zahrnoval celkem 2400 respondentů.
Výsledky výzkumu
- Hlavním výsledkem výzkumu bylo zjištění, že voliči jsou primárně ovlivněni svými sociálními skupinami, jako jsou rodina, přátelé a kolegové.
- Masmédia měla vliv pouze na to, jak voliči interpretovali informace, které jim byly předány jejich sociálními skupinami.
- Výzkum tedy vyvrátil představu, že masmédia mají přímý vliv na volební chování voličů.
Lazarsfeldova teorie dvoufázového toku informací
- Výsledky výzkumu The People’s Choice vedly k rozvoji Lazarsfeldovy teorie dvoufázového toku informací.
- Tato teorie zdůrazňuje, že masmédia mají vliv na lidské chování a názory pouze prostřednictvím osobních interakcí.
- Podle této teorie se informace z masmédií šíří od vůdců veřejného mínění k ostatním členům společnosti. Vůdci veřejného mínění pak tyto informace interpretují a šíří dál.
Význam výzkumu The People’s Choice
- Výzkum The People’s Choice měl významný dopad na způsob, jakým chápeme vliv masmédií na lidské chování a názory.
- Výzkum pomohl vyvrátit představu, že masmédia mají přímý vliv na lidské chování.
- Výzkum byl také významný z metodického hlediska. Byl jedním z prvních výzkumů, který použil kvantitativních metod v empirických sociálních výzkumech.
The Rovere Study (1948)
Studie Rovere byla výzkumem provedeným v roce 1948 v americkém městě Rovere, Illinois. Výzkum vedl Paul Lazarsfeld a jeho tým.
Cílem výzkumu bylo zjistit, jaký vliv mají masmédia na veřejné mínění v případě místního politického konfliktu.Výzkumníci se zaměřili na konflikt mezi místními obyvateli a majitelem továrny, který plánoval postavit novou továrnu v Rovere.
Výzkum probíhal formou opakovaných rozhovorů se 600 respondenty. Respondenti byli dotazovaní o jejich názoru na plánovanou továrnu, o tom, jaké informace o továrně přijímají z médií a jak tyto informace interpretují.
Výsledky výzkumu
- Hlavním výsledkem výzkumu bylo zjištění, že masmédia mají vliv na veřejné mínění, ale tento vliv je zprostředkován osobními interakcemi.
- Lidé, kteří byli více vystaveni informacím o továrně z médií, byli také více pravděpodobné, že se budou podílet na diskusích o továrně se svými blízkými.
- V důsledku těchto diskusí se lidé mohli změnit názor na továrnu, a to i v případě, že informace z médií podporovaly jejich původní názor.
Závěry studie Rovere lze shrnout následovně:
- Masmédia mají vliv na veřejné mínění, ale tento vliv je zprostředkován osobními interakcemi.
- Lidé jsou více ovlivněni informacemi, které jsou v souladu s jejich vlastními názory a přesvědčeními.
- Diskuse o společenských otázkách mohou vést ke změně názorů lidí.
Význam studie Rovere
- Studie Rovere měla významný dopad na způsob, jakým chápeme vliv masmédií na veřejné mínění.
- Výzkum pomohl vyvrátit představu, že masmédia mají přímý vliv na veřejné mínění.
- Výzkum také ukázal, že osobní interakce mohou hrát důležitou roli v tom, jak lidé přijímají informace z médií.
Výzkum Elmira(1948)
Výzkum Elmira byl výzkumem provedeným v roce 1948 v americkém městě Elmira, New York. Výzkum vedl Paul Lazarsfeld, Bernard Berelson a Hazel Gaudet.
Cílem výzkumu bylo zjistit, jaký vliv mají masmédia na volební chování voličů. Výzkumníci se zaměřili na předvolební kampaň v roce 1948, ve které se proti sobě utkali demokratický kandidát Harry S. Truman a republikánský kandidát Thomas E. Dewey.
Výzkum probíhal formou opakovaných rozhovorů se 600 respondenty. Respondenti byli dotazovaní o jejich každodenním životě, včetně toho, jaké média sledují, jak tyto informace vnímají a jak o nich diskutují se svými blízkými.
Výsledky výzkumu
Hlavním výsledkem výzkumu bylo zjištění, že voliči jsou primárně ovlivněni svými sociálními skupinami, jako jsou rodina, přátelé a kolegové.
Masmédia měla vliv pouze na to, jak voliči interpretovali informace, které jim byly předány jejich sociálními skupinami.
Výzkum tedy vyvrátil představu, že masmédia mají přímý vliv na volební chování voličů.
Lazarsfeldova teorie dvoufázového toku informací
Výsledky výzkumu Elmira vedly k rozvoji Lazarsfeldovy teorie dvoufázového toku informací.
Tato teorie zdůrazňuje, že masmédia mají vliv na lidské chování a názory pouze prostřednictvím osobních interakcí.
Podle této teorie se informace z masmédií šíří od vůdců veřejného mínění k ostatním členům společnosti. Vůdci veřejného mínění pak tyto informace interpretují a šíří dál.
Význam výzkumu Elmira
- Výzkum Elmira měl významný dopad na způsob, jakým chápeme vliv masmédií na volební chování voličů.
- Výzkum pomohl vyvrátit představu, že masmédia mají přímý vliv na volební chování.
- Výzkum byl také významný z metodického hlediska. Byl jedním z prvních výzkumů, který použil kvantitativních metod v empirických sociálních výzkumech.
Habermas, Mead, Foucault, Luhmann, Lazarsfeld
Communication
Communication in sociology is a broad and dynamic concept that encompasses various forms of interaction between individuals and groups. It is a fundamental human activity that plays a crucial role in shaping social structures, cultural expressions, and individual experiences.
Here are some key ideas about communication in sociology:
- Communication is a fundamental human activity: Communication is essential for building relationships,resolving conflicts, and coordinating collective action. It facilitates the exchange of ideas, the coordination of efforts, and the creation of shared understandings.
- Communication is a dynamic and interactive process: Meaning is not inherent in symbols or messages themselves but is rather constructed through the interaction of individuals and groups. Communication is a two-way street, with both senders and receivers actively shaping the meaning of messages.
- Communication shapes social structures and power dynamics: Communication is not a neutral process; it reflects and reinforces existing social hierarchies and power structures. Language, in particular, can be used to perpetuate inequality and marginalize certain groups.
- Communication is essential for social cohesion and collective action: Effective communication is crucial for building relationships, resolving conflicts, and mobilizing collective action. It facilitates the exchange of ideas, the coordination of efforts, and the creation of shared understandings.
- Communication is constantly evolving in the digital age: The advent of new communication technologies has transformed the way we communicate, with far-reaching implications for social interactions, cultural practices, and political discourse.
Examples of how communication shapes social structures in sociology:
- The use of language to define social categories: The words we use to describe ourselves and others can shape our understanding of those categories and the power relations associated with them. For example,the term “minority” can be used to reinforce the idea that certain groups are less powerful or less worthy of respect.
- The use of communication to control and regulate social behavior: Communication can be used to establish norms, enforce rules, and maintain social order. For example, the use of “scolding” or “punishment” can be used to control children’s behavior.
- The use of communication to promote social change: Communication can be used to challenge existing power structures and promote social change. For example, the use of social media has been used to mobilize people around social justice issues.
Examples of how communication can be used in sociology research:
- Qualitative research: Qualitative research methods such as interviews, observation, and focus groups can be used to gather data on how people communicate and how communication shapes their experiences.
- Quantitative research: Quantitative research methods such as surveys and experiments can be used to test hypotheses about how communication affects social behavior.
- Content analysis: Content analysis can be used to analyze the content of communication to identify patterns and themes.
These are just a few examples of how communication is conceptualized and studied in sociology. Communication is a complex and multifaceted concept that plays a central role in understanding social life. By understanding how communication shapes social structures, power relations, and individual experiences, sociologists can better understand the world around them and work to create a more just and equitable society.
Discourse
The term “discourse” is a central concept in sociology, referring to a system of communication that produces and reproduces meaning within a social context. It encompasses not just the words we use, but also the broader social and cultural context in which those words are spoken or written.
Here is a definition of discourse in sociology:
Discourse is a system of language use that shapes the ways we think about and understand the world around us. It is not just a matter of individual communication, but also a broader social phenomenon that reflects and reinforces existing power structures and social hierarchies.
Key characteristics of discourse in sociology:
- Discourse is socially constructed: Discourse is not a natural or neutral phenomenon; it is created and shaped by social and cultural forces.
- Discourse is power-laden: Discourse can be used to maintain or challenge power structures.
- Discourse is not static: Discourse is constantly evolving and contested.
- Discourse is both constraining and enabling: Discourse can both limit our understanding of the world and provide us with tools for social change.
Examples of how discourse shapes social reality:
- The language of medicine: The language of medicine can be used to define and categorize illness, which can have a significant impact on how people experience and understand their health.
- The language of law: The language of law can be used to define and punish crime, which can shape how we think about and respond to criminal behavior.
- The language of politics: The language of politics can be used to frame political issues and shape public opinion.
Examples of how discourse can be used for social change:
- The feminist movement: The feminist movement has used discourse to challenge traditional gender roles and promote gender equality.
- The environmental movement: The environmental movement has used discourse to raise awareness of environmental issues and advocate for change.
- The civil rights movement: The civil rights movement used discourse to challenge racial discrimination and promote racial equality.
By understanding how discourse works, sociologists can better understand how social reality is constructed and how power is exercised in society. This can help them to identify and challenge harmful discourses and promote more just and equitable social structures.
Symbolic Power
Symbolic Power refers to the ability to shape social reality through the use of symbols, language, and other forms of communication. Symbolic power is a form of power that is not based on force or coercion, but rather on persuasion and the ability to shape the way people think and understand the world around them.
Here are some examples of how symbolic power can be used to shape social reality:
- The use of language to define reality: The words we use to describe the world around us can shape our understanding of that world. For example, the use of the term “illegal immigrant” to describe undocumented immigrants can have the effect of demonizing them and making them seem less deserving of rights and protections.
- The use of symbols to represent power: Symbols, such as flags, national anthems, and religious icons, can be used to reinforce the power of those in authority. For example, the American flag is a powerful symbol of national identity and pride, and it can be used to rally people to support the government or military.
- The use of stories and narratives to shape values: Stories and narratives can be used to promote particular values and beliefs, and they can shape how we understand ourselves and others. For example,the story of the American Dream is a powerful narrative that has been used to justify inequality and discrimination.
Symbolic power is a complex and multifaceted concept that is often used to maintain social hierarchies and perpetuate inequality. However, it can also be used to challenge power structures and promote social change. By understanding how symbolic power works, we can better understand the dynamics of social change and how to create a more just and equitable society.
Here are some additional thoughts on symbolic power in sociology:
- Symbolic power is not a static force; it is constantly evolving and being contested.
- Symbolic power can be used for both good and evil.
- Symbolic power is often invisible and taken for granted.
- Symbolic power can be a powerful tool for social change.
In conclusion, symbolic power is a crucial concept in sociology for understanding how social reality is constructed and how power is exercised in society. By understanding symbolic power, we can better understand the challenges we face and the potential for social change.
Jurgen Habermaas
- His thoughts about communication are based on Kant’s Categorical Imperative.
- Communication is not the same as discourse
- The result of discourse should be a universal agreement between all the attendees of the discussion
- The praxis which can be accepted as universal has to be accepted on the best arguments which are acceptable for everyone
Communication and discourse
- He created a Theory of Communicative Action
- Habermas’s theory of communicative action rests on the idea that social order ultimately depends on the capacity of actors to recognize the intersubjective validity of the different claims on which social cooperation depends
- His theory is rooted in Kant’s categorical imperative
- Only the idea which can be accepted by everyone should be
performed
- Only the idea which can be accepted by everyone should be
- He impeaches measures of instrumental sense: effectivity and usebility
- “Social processes can not be objectivised if it is condition or understanding and explaining all human behavior.”
- He proposed two-stage model of lifeworld to make the world managable
- Organisations are neutral to symbolic structures of lifeworld – and it is not an effective communicative model in the society
- He claims that the higher degree of communication based on “discourse” is required in order to provide an universal consensus.
- The critics are usually pointed at the utopic character of his theory.
Symbolic Interactionism
- The main idea of SI is that human action and interaction are understandable only through the exchange of meaningful communication or symbols.
- The main part of human behaviour is not determined by objectives of a situation but more by meaning which people insert to the situation.
- What we name “reality” is a social construct – we invest our attention in it – other things we see as irrelevant
Georg Herbert Mead
- Interaction of individuals is analyzed afterward. The individual assigns meanings to interactions. These meanings are shared and transformed to symbols regulating behaviour.
- Personality is not an indivisible part of our biological basis and it is not a result of development of the human brain
- He shows that studying of individual personality can not be divided from studying of society
- Human action is based on symbols
- The individual recognize the meaning of the symbols during the process of socialization
- Understanding two parts of the personality
- I: active part of self
- Me: the part of self which is seen by others
- Both parts of SELF are developing by two types of activity:
- Play – The first phase of socialization
- The “I” self is presented in the activity “play” – does not include other people – “play on something”
- Game – The second phase of socialization
- The “Me” self is presented in the activity “game” which includes rules and roles – other people are part of this
- Play – The first phase of socialization
Michel Foucault
- Theory of Power – does not accept the society as a whole. Only as an aim to be destroyed
- Power is a series of networks which affects individuals in all aspects of their life.
- Originally, the power was performed by three possible ways – torture, manipulation of imagination, training
Training of a body establishes itself as remaining. - This was a foothold for seeding “micro-power” in networks without attendance of any monarch
- Coordination of it was aquired by many institutions
- There is an option to decipher the mechanisms of power on the basis of the strategy by immanent relationships of forces
Niklas Luhmann
- He created The Systems Theory
- He does not see ability to explain our contemporary society by approaches of classical thinkers
- His theory is based on the paradigm of autopoiets systems
- Autopoietic system – characteristics
- It develops regardless of the environment
- It reacts to the environment and it’s own needs perpetually
- It produces problems which solves by itself
- It foists norms which regulates the self-development
- Development goes forward by reduction in complexity
Result: - An interest about an individual is weakened
- Motivation of action, feelings, wishes
- Communication creates social reality
- It is the basic unit of all social systems
- Social systems communicate – no individual actors
- The main point is a communication on itself – not communicating people
- Media is an invention of evolution
- Transforms non-probability of communication to probability
- System and its surrounding
- Surrounding of a system includes elements which are not part of it but they influence it
- Borders of systems – are given by the field where the system works
- A system can react differently on any impulses from outside – because it needs to adjust its reaction according to the inner conditions.
- Media is an invention of evolution
Transforms non-probability of communication to probability - Reducing complexity
- The condition of self-creating (autopoiecy) requires to surrender the right to manage all the cases
- It selects only necessary cases to manage
- Surrounding does not contribute to autopoiecy (can be only destructive)
- Interpenetration of systems
- The other system looks always as surrounding
The order of the other system looks like disorder to the original one – different rules are defined – not compatible
Paul Felix Lazarsfeld
- “Program analyser”was a device used for his first project “Princeton Radio Project”
- The researchers were interested in what lured people to programs (Stanton + Cantril)
- “People’s Choice”
- Was the study conducted 1940-1944: how the voters make up their mind in a presidential campaign (Berelson, Gaudet)
- “Decatur”
- The study of two-step communication model of flow ideas to the audience
- Princeton radio project was projected as an analysis of what people like in the radio broadcasting – which programmes
- Research design was two stages:
- They use the simple device “programm analyser” to record favourite programm by respondents
- The second part was an interview which digged the details about the single records
- This study was conducted in co-operation with Robert Merton – he improved the technique of interviews
- The result was so-called “focused interview” explores
- Important aspects of the situation when answer was given
- Contradictions between expected and real effects
- Answers deviant groups in the population
- Processes which (are resulted by) concerns experimental effects of the situation
- The Radio Project also conducted research on the Halloween broadcast of The War of the Worlds 1938
- 25% of six million people who heard this broadcast accepted that the mass destruction is real
- The majority of these did not think they were hearing a literal invasion from Mars but rather an attack by Germany
- Lazarsfeld called it a “firehouse project”
- The People’s Choice study focused on voters and their behaviour before the election
- The researchers wanted to identify the impact of the pre-voting campaign
- They watched a development of preferences for 6 months
- People who changed their opinion became interesting for the researchers
- Results:
- They identified a process of “crystallisation” which means continuous development of opinions
- People stay in agreement with their close people (family, close colleagues, friends) and they keep their opinion the same
- The researchers also identified a function of so-called “OPINION LEADERS”
- DECATUR
The reserachers wanted to know more about the opinion leaders - That was the goal of this study which was oriented to interpersonal relationships and identification of opinion leaders
The researchers (Elihu Katz) asked people about four topics possibly influenced by mass media
- Shopping,
- fashion,
- public affairs
and cinema
They wanted to identify the opinion leaders so they asked
- If someone asked the respondent about his or her opinion
- This was the way how to identify potential opinion leaders
- The result of this study (decatur) was re-discovering “primar groups” where is salient transfer of personal influence between members of the group.
- Social relationships are a network of communication where “opinion leaders” are hubs or knots – simply key media of mass communication
- The researchers found 3 perspectives for seeing leaders
- A lifestage, social and economic status and wideness of social contacts of the leader
- The imagination that the degree of personal influence is directly proportional to the position on the social ladder – is NOT TRUE
- The influence of the leaders is not much vertical as horizontal
- The economic status played a significant role only in the affairs of public interest
- The network of contacts was not “surprisingly” so significant a factor for public affairs