Co je pravda

Je potřeba si napřed ujasnit co si představujeme pod pojmem pravda. Když řeknu, že je teď pět hodin, tak je to pravda jen pro lidi, kteří žijí v mém časovém pásmu. Když řeknu, že mám hlad, tak je to pouze moje osobní vnímání reality a těžko bude kdokoliv jiný zjišťovat do jaké míry je moje tvrzení pravda, když já osobně jsem jediný subjekt, který to může posoudit.

Existence objektivní pravdy je tedy diskutabilní. Nepochybně vždy existuje soubor faktů, které jsou obvykle nějakým způsobem interpretovány. Jediný kdo se snaží pouze reprodukovat fakta je věda, jenže ani vědci se neubrání svým interpretacím a hlavně pozorují určitá fakta, která jsou důležitá pro jejich vlastní výzkumný záměr. Je to úhel pohledu ze kterého je na realitu nazíráno. Termín “pravda” sám o sobě je vágní a neurčitý pojem, který není přesně definovaný. Co je pravda z jednoho pohledu nemusí být pravda z jiného pohleldu. Proto jsou vědecké závěry vždy doprovázeny nudnými pasážemi, které odhalují, jak byla interpretovaná data získána. Tuto pasáže jsou nutné pro vymezení pole platnosti deklarovaných zjištění, ale na druhou stranu činí závěry téměř neověřitelné z důvodu časové náročnosti procesu.

Pouhý soubor faktů, který nemá žádnou původní otázku ani žádný záměr proč jsou sbírané nemá žádný smysl nemůže nám nic sdělit. Jestliže  neexistuje záměr, pak neexistuje ani důvod proč by daná fakta měla být shromážděna a nemají tedy žádný smysl. Smysl jim dává interpretace, která může být předmětem rozpravy. A to je to co dělají média, ale i samotní vědci.

I tak obecné tvrzení jako že “tráva je zelená” můžeme slavnostně odhalit jako lživé, když se rozhlédneme u mě na zahradě v parném srpnu a žádnou zelenou trávu tady neuvidíme, protože bude hnědá a nikoliv zelená. Každá pravda musí mít tedy definované podmínky za kterých platí. Můžeme tedy s jistotou prohlásit, že neexistuje žádná univerzálně platná pravda. Existuje pouze svědectví reality z pohledu subjektu, již ze své podstaty bude tedy vždy subjektivní. Teoreticky bychom mohli zkoumat do jaké míry je reflexe toho, co daný subjekt deklaruje jako svojí pravdu, skutečně to co vidí, cítí a vnímá, tedy do jaké míry jsou jeho postoje autentické. Existují způsoby jak hodnotit autenticitu něčí výpovědi, ale to už nemá nic společného s objektivními fakty.

Takže se vrátím zase na začátek pravda je soubor faktů. Soubor faktů je vždy sebrán za nějakým účelem a samotný výběr faktů, která budou sebrána je dán tímto účelem. Tedy nakonec i ten soubor faktů je vždy “perspektiva někoho”. Neexistuje tedy žádná univerzálně platná pravda. Vždy je nutné k jakémukoliv tvrzení dodat za jakých okolností je platné, aby to mohla být pravda.

Ve chvíli když slyšíme někoho hlásat “jeho pravdu” je tedy nejen zcela legitimní, ale přímo nutné se ho zeptat právě za “jakých okolností” jeho pravda platí. Nebo se můžeme ptát pro které objekty nebo jaké jiné podmínky musí být splněné aby řečená pravda mohla být pravdou. Vypadá to tak samozřejmě, všichni to víme ze základní školy z prvních hodin fyziky. Ale dost často se takto neptáme a některá tvrzení považujeme automaticky za univerzálně platné. Zkusme si tedy klást tuhle jednoduchou otázku nebo ji zkusme klást hlasatelům různých pravd, dříve než něčemu nekriticky uvěříme.